Power Metal Blast se dočkal sedmého pokračování. Tradiční minifestival láká fanoušky melodického metalu, aby se v konkrétní termín dostavili do brněnského Faválu a užili si večer plný dobré muziky. Nejinak tomu bylo i v tohoto "Blastu", o čemž svědčí i příspěvky Asatora a Blackwish, kteří se sedmého pokračování zúčastnili.

Asator:

Moje drahá spoluredaktorka Blackwish mi oznámila čas začátku, který se o hodinu rozcházel s tím reálným, což jsem zjistil až na poslední chvíli, a tak jsem si spěšnou cestu na Favál krátil značnou dávkou kleteb a modliteb k metalovým bohům, aby první kapela dlouho zvučila. Po té, co jsem ještě vystoupil z autobusu o dvě zastávky dřív, se počet kleteb významně znásobil na úkor modliteb. Nicméně i tak málo jich stačilo k tomu, aby byly vyslyšeny a já tedy nakonec přišel včas.

Kapela SAMHAIN z Nové Paky, jež mě překvapila relativně nízkým věkem většiny svých členů, se své nevděčné role prvního vystupujícího zhostila výborně a netrvalo dlouho, aby mě překvapila podruhé svým perfektně zvládnutým melodickým power metalem. S klidem můžu říct, že SAMHAINI daleko předčili moje očekávání a to i přesto, že to bylo pravděpodobně jejich první větší vystoupení (na Favál tentokrát přišlo údajně až 280 lidí), což bylo docela poznat na jejich zpěvačce. Veškeré party byly zvládnuty bravurně, zejména pak bubeník Ondra Vrba předvedl parádní jízdu a nezaostávali ani všichni kytaristé s klávesákem. Zpátky se kapele dostalo poměrně hlučné odezvy a není snad už třeba ani dodávat, že naprosto zasloužené. Nakonec překvapil i pan zvukař, jelikož se mu podařilo vytvořit opravdu parádní zvuk a to i v předních řadách, které jsou svým špatným zvukem proslulé.

Druzí vystupující, poděbradští RIMORTIS, mě už popravdě tolik nezaujali. Jedná se o klasický power / speed metal s lehce pohádkovým nádechem, disponující excelentním zpěvákem Milanem Hloucalem, který dokázal, že zpěvák nemusí nutně být i frontman. Ne, nebylo sice nouze o melodično ani údernost, nedošlo na nějakou zívačku a kapela měla celou dobu hraní stále co nabídnout, ale nemůžu říct, že bych, krom onoho zpěváka, slyšel něco, co by se vyloženě vymykalo šedivému průměru.

Doufal jsem proto v oživení kapelou EAGLEHEART. Můžu říct, že zpočátku předváděli velmi dobrý výkon, později mě ale už začínali trochu nudit. Nešlo ani tak o muziku samotnou, muzikanti jsou to bezpochyby výborní, nad úžasně rychlými prsty obou kytaristů zůstával rozum stát, ale jejich show na mě příliš dojem neudělala. Moravská mluva zpěváka Vojty Šimoníka se někomu může zdát zábavná, mě ale přišla dost otravná, nejspíš proto, že Vojta mluví moravsky víc jak celý zbytek Moravy dohromady. Stejně tak mě po chvíli začal iritovat stále se opakující výraz basáka Jirky Fialy. K tomu všemu se zpěv trochu ztrácel, díky čemuž na sebe veškerou mou pozornost strhli ohromující kytaristé a musel jsem tedy chvilku pátrat, než jsem zpěváka opět našel, nejčastěji u bicích. Nikdy nekončící přídavky na konec mi už po chvíli přišly, jako kdyby kapela opakovala svůj playlist, a to už jsem nevydržel a odebral se do zadních částí klubu na pivo.

Slovenskou kapelu ANEURYSMA jsem již neslyšel, tudíž se na ta téma klasický heavy metal nemá cenu rozepisovat. No ale abych to shrnul - přestože by se mohlo zdát, že nebylo zas tak mnoho o co stát, opak je pravdou. Dohromady se dala velmi solidní muzika, parádní zvuk a hlavně skvělá atmosféra, z čehož mi vyšel skvěle strávený večer. Škoda jen onoho pozdního příchodu, snad bych ještě stihl jedno z oné stovky piv zdarma...

Blackwish:

V sobotu 10.10 se na brněnském Favále konal již sedmý ročník Power Metal Blastu.  Letošními kapelami byli, kromě již tradičních EAGLEHEART, také RIMORTIS,  AUNERYSMA a SAMHAIN – kapela, která hrála jako první.

Když tato skupina dorazila na pódium, nebyla jsem asi jediná, koho překvapil věkový průměr  kapely, který se mohl pohybovat tak kolem 17-ti let. A proto mě také udivilo, že na tak mladičkou kapelu hráli SAMHAIN docela obstojně. Nebyl to koncert roku, to určitě ne, ale nebylo to vůbec špatné. Podle slov zpěvačky, která byla naprosto fascinována kotlem, publikem a atmosférou, jsem pochopila, že je to jejich první větší koncert. Vzhledem k tomuto faktu to zvládli dobře.  Myslím si, že jako kapela jsou dobře sehraní a mají talent. Líbila se mi jejich chuť hrát. Na pódiu si to evidentně užívali a hlavně svým projevem dokázali rozpumpovat i ostaní. Musím zmínit například klávesáka, který mě tím, co za klávesami předváděl, nejen hudebně, doslova fascinoval.  Co mi ale trochu vadilo, bylo to, že mi již zmíněná zpěvačka připomínala Ewu Farnou a to jak vzhledem, tak i zpěvem.  Každopádně SAMHAIN ukázali, že v nich něco je a já jsem zvědavá na jejich pokroky.

Po celkem slušné zahřívačce přišli na scénu poděbradští RIMORTIS. Ti už byli o nějakou tu úroveň výše než SAMHAIN. Také to nejsou žádní zelenáči, mají za sebou kolem 300 koncertů a je to znát. Už s první skladbou to rozjeli naplno nejen oni, ale také stále se rozrůstající kotel. Ale to se není čemu divit, protože  RIMORTIS hráli energicky a nedělalo jim problém dostat publikum na svou stranu. Prostě kvalitně a zábavně odehraný koncert.

Po RIMORTIS byli všichni už natěšení na hvězdy večera. EAGLEHEART byli, jakožto pořadatelé, dosud na každém Blastu, a stále jsou těmi nejoblíbenějšímu účastníky. Ještě před začátkem se všichni mačkali v prvních řadách, aby si své oblíbence mohli pořádně užít.  Za skandování názvu kapely se konečně na pódium dostavil i frontman Vojta a koncert mohl začít.  Nevím, jak to tahle kapela dělá, ale už s prvními tóny si naprosto získala veškeré publikum. A není se čemu divit. EAGLEHEART hrají koncert od koncertu lépe a co je hlavní, dokáží svým vystoupením bavit.  Kapela má za sebou zatím pouze jedno CD („Moment Of Life“), a tudíž hráli skladby především z něj. Vrcholem vystoupení pak byla titulní skladba  desky. Byl to okamžik, kdy Vojta mohl zcela odhodit mikrofon, protože publikum ho téměř přeřvávalo.

Ke konci koncertu však Vojta udělal zásadní chybu, kterou zcela jistě zlomil srdce svých fanynek. Prohlásil totiž, že se jim všem omlouvá, ale že se s nimi nemůže líbat, poněvadž má opar. Fanynky tím sice byly bezpochyby zklamané, ale přesto jsem neslyšela jediný negativní názor na jejich vystoupení. Dokonce samotný Vojta se mi svěřil, že to byl jejich nejlepší koncert, protože tam bylo: „nejvíc lidí, největší kotel a najvíc pěkných cérek“

Když dohrály hvězdy večera, většině diváků to stačilo a odešli, tudíž AUNERYSMA, která celý minifestival zakončovala, měla mírně chudší kotel. Vystoupení ANEURYSMY jsem sice neslyšela úplně do konce, ale ani toho nijak nelituju.  Není to špatná skupina, jen je to, jak se trefně vyjádřila jedna z účastnic, takový nuda-metal. Kapela, kterých je všude plno. Dobré na „zapaření“, ale na nějaký velký poslech to není.

Abych tak shrnula celý koncert, musím uznat, že to byl zábavný večer, který jsem  si opravdu užila a nebyla jsem sama. Rozhodně se těším na další PMB, který, doufám, bude stejně povedený jako tento.