Být ovlivněn a tvořit metal podle velkého vzoru KINGA DIAMONDA a dřívějších MERCYFUL FATE není až tak těžké. Ale aby na výstupu vznikala hudba, o které toto poněkud relativní a diskutovatelné tvrzení platí a myslí si to nejen samotní přímo zainteresovaní, je věc obtížnější. Být někým ovlivněn totiž není jen prázdná hrdinská fráze, ale celkem závažné prohlášení nesoucí s sebou dosti těžké břemeno v podobě očekávání jistých paralel a shodných znaků. V případě KD či MF je to rozhodně hororová a semknutá atmosféra, jež člověka sžírá zevnitř zaživa. Dále také rozhodně notná dávka napětí, překvapení a gradace, což jsou atributy, které k velkému Kingovi rozhodně patří. Proto mě celkem překvapilo ono odvážné tvrzení v propagačních materiálech kanadské multižánrové partičky COFFIN BIRTH pohybující se na pomezí melodického black metalu, heavy metalu a thrash metalu. Co se textů týče, jde o celkem překvapivá témata: příběhy o smrti, duchové, zombie a další ty líbezné věcičky a postavičky ze záhrobí.

Nuže dobrá, texty bychom měli. Čerpání ze staré komiksové knihy s názvem „Tales From The Crypt“ je sázka na jistotu. Takže je zde první paralela s králem metalu. Jak si ovšem vedou chlapci s projevem hudebním v porovnání s KD? Domnívám se, že ne zrovna nejlépe. Hudba jistě nepostrádá potřebnou energii a občasný hororový nádech, ale že by zde bylo cítit nějaké ovlivnění? Nebýt totiž několika instrumentálních vložek jako vystřihnutých z filmů Tima Burtona pod taktovkou geniálního Dannyho Elfmana, jeden by ani nepoznal, jestli se zpívá o rozkvétající sedmikrásce uprostřed líbezného paloučku za slunného idylického dne nebo o hrůzách na hřbitově, kde pod tíhou děsu praskají náhrobní kameny a smrtky roztáčí párty. Teď samozřejmě přeháním a zveličuji (jak u mě celkem zvykem), ale nějaký kdovíjaký děs z nahrávky zrovna nečiší. Ale dost už nechám porovnávání a upustím raději od této myšlenky. Nápor děsu je poměrně slušně limitován především ku prospěchu brutality. Vokál Stevila je perfektně nabroušený, hrubý jak smirek a přitom ještě na hraně možnosti zachycovat celkem srozumitelně text, samozřejmě pro angličtiny znalé.

Kapela na svém debutu kombinuje postupy typické pro heavy metal, black metal a vše doplňuje častými speedovými výpady. Vše je zřetelně jasné již během první opravdové skladby „Arise From Damnation“, jež se ze začátku ubírá jasným heavy stylem s příkladnou vokální masáží, která následně přechází do rychlého riffového úprku, jež drtí na prach vše, co se staví do cesty. A právě tento multižánrový způsob hraní a tedy žádná svázanost, ale potřebná brutalita a zároveň melodičnost staví nahrávku do hodně dobré pozice na hudebním poli. Inu, jak napsal zahraniční hudební magazín Unholy Cult: „The Miracle Of Death je bezpochyby mezi nejlepšími alby roku 2007.“ Nebo též Lucifer Speaks: „Pokud jsi tohle doposud ještě neslyšel, jsi jednoduše opomíjený.“ Já osobně bych byl s podobnými prohlášeními poněkud opatrnější, ale pravdou je, že jde o velice zdařilou nahrávku, takový metalový koktejl všeho možného, až téměř nemožného. Například šokující až omračující disharmonický riff v „Secrets In The Rotten Tree“, na kterém je celá skladba vystavěná, nebo rovněž povedené následné kytarové sólo. Co se týče onoho štiplavého vokálu Stevila, zde je těžko co vytknout. Pravdou je, že melodičtější hlas by se mně osobně zamlouval o mnoho více, ale i přesto, že se tak neděje, je třeba uznat, že v rámci možností je jeho vokál naprosto špičkový. Ve sloce hrubý a nekompromisní, v refrénu dostatečný na to, aby se držel jednoduchých a přitom neotřelých melodií. Deska je tak celkově dosti vyvážená a variabilní. Celou nahrávku navíc doprovází nádherně nazvučená basová kytara, která svým majestátním bubláním (někdy méně slyšitelným, někdy opravdu jasně čitelným) okořeňuje celou delikatesu. Hodně čitelná je například ve skladbě „Arise From Damnation“. A aby se předešlo uštěpačným kecům, že kapela nedokáže utvořit též něco pomalejšího a techničtějšího či progresivnějšího, připravili si pro nás kluci závěrečnou téměř devítiminutovou skladbu „The Miracle Of Death“, kde hrají prim především kytarové party nabízející nejrůznější kudrlinky a bonbónky.

Zajímavý je též pohled na sestavu, ve které byla deska nahrána. Ta totiž čítá pouze čtyři jména a přitom zahrnuje dvě kytary, basu, zpěv a bicí. Což by v žádném případě nebylo nic tak zajímavého a neobvyklého, pokud by ovšem u bubeníka Nuclear Nata nebylo vedle slovíčka „drums“ dopsáno ještě „lead guitar“. Člověka tak napadá, jak se bude vše praktikovat během případného živého hraní. Existuje několik málo řešení. Buďto si kapele sežene dalšího kytaristu, případně bubeníka nebo si prostě a jednoduše jednu kytaru odpustí. Tohle už je ovšem starost pro kapelu samotnou. S deskou se ale „poprali“ celkem solidně a nabízí nám tak porci kvalitního záhrobního thrash/heavy/blacku mírně inspirovaného KINGEM DIAMONDEM.

Hodnocení: 8/10

Domovské stránky: Coffin Birth

Vydavatel: Bleak Art Records

Seznam skladeb:

1. All Hallows Mass
2. Arise from Damnation
3. The Pain of Being Dead
4. Secrets In The Rotten Tree
5. Spiders Of Insomnia
6. Graveyards Ablaze!
7. Fatal Baptism
8. A Crime Of Mere Existence
9. The Miracle Of Death