Když se mi do ruky dostal nový počin tuzemského BRATRSTVA LUNY, nemohl mě nezaujmout dvaatřiceti stránkový booklet plný textů, poděkování a povedených fotografií, které celému dílu dodávají jistou profesionalitu, která se může rovnat se zahraničními kapelami. A tak jsem celá dychtivá zapnula CD přehrávač a čekala, že se ozve něco úžasného, plného temné atmosféry, která čiší z obalu. Bohužel musím konstatovat, že nic takového se nestalo a cover zůstal tím nejlepším z celé desky.

Jako první se ozvalo docela povedené intro „Déjá vu“, po kterém nastoupil první song „Karneval recyklovaných halucinací“. Už jen ten název, jako by mi připomínal XIII.STOLETÍ a jejich song „Karneval“. To by mi však tolik nevadilo, kdyby i celá hudba skladby nebyla jak od  této legendy.

A píseň jak od XIII.STOLETÍ pokračovala i s další skladbou „Vampyrismus psýché“, který byla snad ještě podobnější, než předchozí „Karneval recyklovaných halucinací“. Bohužel, a možná i proto, musím konstatovat, že to je jeden z nejsilnějších momentů desky.

Originální zvuk a nápady začaly až se songem „Utrpení z přežití – Pacific Elegy“. Je to píseň, která má za účel odsoudit veškeré násilí a nenávist. Jsou v ní použity různé dobové autentické projevy a podobně, které jí dodávají originální a zvláštní atmosféru. To je sice velice hezké, ale je to tak jediné, co je na písni zajímavé, protože jak text, tak i zpěv mi přijde maximálně průměrný. Jediné, co píseň zachraňuje, je refrén, který je pojat sborově a zní velice dobře.

Asi nejsilnějším momentem desky je „Tělo je chrám“. Má nápad, dobrou melodii a jako plus bych hodnotila i zapojení jakéhosi chrámového vokálu, který podtrhuje význam celé skladby. Další song „Stín nad Toledem“ mi trochu připomíná zvuk z počítačové hry Age Of Empires. Ale jinak to není zas tak špatná píseň. Podobně je na tom další skladba „Volání mrtvých básníků“. Není to nejhorší, ale nic objevného, čím by se mi song zapsal do paměti. Poslední „Arbiter elegantiane“ pak jde ve stejném duchu a ničím nevybočuje.

Desku jako celek nemůžu ohodnotit nijak velkoryse, protože mi k tomu nedává důvod. Zvuk, i když je místy doplněn originálními efekty, jako je plápolání ohně, výkřik ženy, či vytí vlků, není nijak výjimečný. Celá deska mi připadá, jako nadšené hraní pár „temných lidí“, kteří se v hospodě vsadili, že dokáží nahrát desku. Nahrávka mi připadá místy až amatérská, nedotažená oproti obalu a celkové propagaci. Rozhodně bych BRATRSTVU LUNY doporučovala více podtrhnout sborové zpěvy, které mi jako jediné z desky připadají opravdu dobré a dotažené.

Na asi třetí stránce bohatého booketu je motto kapely: „Není větší chyby, než přestat zkoušet“. Tak bych skupině poradila, ať zkouší dál, protože „Goethit“ mě o jejich kvalitách nepřesvědčil.

Hodnocení: 4,5/10

Vydavatel: LunArt Records

Domovské stránky: Bratrstvo Luny

Seznam skladeb:

1. Déjà vu
2. Karneval recyklovaných halucinací
3. Vampyrismus psýché
4. Utrpení z přežití – Pacific Elegy
5. Tělo je chrám
6. Stín nad Toledem
7. Volání mrtvých básníků
8. Arbiter Elegantiae